Jak vzniká sportovní přenos? Reportáž z vozu, kde se vyrábí nejen pražské fotbalové derby

Odkaz na druhou část reportáže: Jak vzniká přenos – kamerová technika, lanovková kamera a další vychytávky

V televizi je už nyní sledujeme prakticky denně. Živé sportovní přenosy jsou velmi významnou výplní volného času, letních i zimních večerů, i většiny víkendových dní. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak podobný televizní zážitek vzniká? Kolik personálu se na všem podílí? Jaké jsou aktuální trendy v rámci sportovního vysílání, a na kolik peněz jeden kvalitní přenos vyjde?

Přinášíme vám poněkud netradiční a velmi podrobnou reportáž z přenosového vozu, kde se vyrábělo zatím poslední pražské fotbalové derby, ale i nespočet dalších sportovních zápasů. Přijali jsme pozvání společnosti O2 TV Production, která vyrábí přenosy pro placený kanál O2 TV Sport, ale i pro Českou televizi, Novu a zahraniční stanice. A vzhledem k tomu, že nová fotbalová sezóna startuje už za několik dní, můžete se podrobně seznámit s fungováním televizní produkce u domácích fotbalových zápasů české nejvyšší soutěže FORTUNA:LIGY.

Divize O2 TV Production započala své působení v roce 2016 pod značkou Elastic Media Production, a dnes produkuje přibližně 400 TV přenosů ročně, z toho víc jak polovinu pro sesterský kanál O2 TV Sport. Kromě tvorby pro příbuzné trhy působí i v roli eventového broadcastera u různých sportovních akcí, kde je potřeba vyrobit společný signál pro další televize. Tímto způsobem se podílí na několika významných přenosech po celé Evropě, např. ve všech skandinávských zemích, v Pobaltí, ale i u našich sousedů v Polsku, Německu či Rakousku.

Letos se kromě domácích ligových zápasů připravuje i na produkci pro říjnové zápasy NHL v Praze. Signál vyrobený v těchto přenosových vozech bude následně přebírat celý svět.

V této části reportáže se dozvíte:

• Co je potřeba k zajištění typického přenosu
• Jak probíhá příprava přenosu
• Zvláštní prvky, systém Tracab a 3D grafika
• Přibližné náklady a průměrný rozpočet fotbalového přenosu
• Možnosti virtuální grafiky a různé varianty přenosů v různých zemích

Co je potřeba k zajištění typického přenosu?

„Typický fotbalový přenos splňující kvalitativní nároky sportovních diváků si u fotbalu vyžaduje minimálně 12 kamer. V dobré kvalitě jej lze odvysílat i s nižším počtem, ovšem nezřídka se využívá i počet výrazně vyšší,“ říká ředitel společnosti O2 TV Production Rostislav Suslo.

O kamerové technice bude podrobně řeč ve druhé části reportáže. V této první části se zaměříme na další stránky produkce.

Zní to do jisté míry paradoxně, ovšem kameramani jsou jen menším dílkem v poměrně složité skládance. Do samotné výroby přenosu je zapojen štáb, který čítá minimálně 40 lidí včetně obslužného personálu. Výroba zahrnuje přibližně 10 lidí v hlavním přenosovém voze, konkrétně režiséra, střihače, až 5 techniků zajišťujících zpomalené záběry. Ve výrobním řetězci dále figurují obrazoví technici zajišťující jednotnost barev z různých kamer, zvukový technik zajišťující nejen vyvážený zvuk pro diváky ale i vnitřní komunikaci štábu, a samozřejmě nesmí chybět obsluha grafiky.

K obslužným profesím zajišťujícím chod přímo na stadionu patří technici instalující kamery a kabely, dále osvětlovači, asistenti a další obslužný personál. Jeden přenos ligového fotbalu tak může vyžadovat až 4 nákladní auta a dodávky, z nichž jedna funguje jako pojízdný sklad (viz fotogalerie).

„Většina toho, co je vidět na obrazovce, se vyrábí v hlavním přenosovém voze. Do něj směřují výstupy kamer a vše se zpracovává do konečného celku, tedy střih, režie, i zvuk,“ říká Suslo.

Grafika se vyrábí samostatně ve druhém voze, který je určen speciálně pro tento účel. Dalším vozem je zmíněný sklad, kde se veškerá technika převáží. Pokud se přenos vysílá do zahraničí, je nutný ještě satelitní vůz.

U přenosů FORTUNA:LIGY je navíc potřeba přičíst ještě jeden samostatný přenosový vůz, kde sedí výhradně rozhodčí VAR.

„Rozhodčí VARu musí být úplně odděleni od zbylého dění na stadionu, proto je potřeba je umístit do samostatného přenosového vozu. To zvyšuje nároky na ligový fotbalový přenos, jelikož musíme nasadit o jeden vůz navíc, který by jinak šlo využít jinde,“ vysvětluje Suslo.

Typický fotbalový přenos splňující kvalitativní nároky sportovních diváků si u fotbalu vyžaduje minimálně 12 kamer. V dobré kvalitě jej lze odvysílat i s nižším počtem, ovšem nezřídka se využívá i počet výrazně vyšší.

Jak probíhá příprava přenosu?

Samotná příprava přenosu je poměrně komplikovaná a je i fyzicky hodně náročná. U domácích ligových zápasů trvá přibližně 6 hodin. Technici nachodí při jednom zápasu desítky tisíc kroků a vystoupají zhruba 30 pater. Hmotnost jedné kamery včetně objektivu a obalu je cca 20 kg. Kamera s dlouhým objektivem, který má 99x optický zoom, pak váží téměř 50 kg. U mezinárodních akcí si příprava vyžaduje i několik dní, vždy podle důležitosti soutěže.

U fotbalu je vrcholem tuzemské sportovní produkce zápas Ligy mistrů nebo jiných asociačních soutěží pod hlavičkou UEFA. Zde je příprava ještě komplikovanější a zahrnuje obvykle víc technických vymožeností, které běžný divák mnohdy ani nepostřehne. Je však potřeba je mít k dispozici.

Jde například o speciální kamerový a senzorový systém na rychlé vyhodnocení gólu, nebo o různé úrovně jištění přenosu. UEFA například vyžaduje, aby byly k dispozici agregáty pro případ výpadku energie.

„Samotný vůz má záložní zdroj umožňující fungovat bez přívodu energie minimálně 25 minut. Tento čas lze prodloužit dočasným utlumením některých technologií nebo vypnutím klimatizace. Ovšem u mezinárodních přenosů je potřeba mít vše několikanásobně jištěné,“ vysvětluje Rostislav Suslo.

V mezinárodním měřítku se vše dubluje a opakovaně testuje právě z důvodu zajištění hladkého chodu za všech okolností. Typickým příkladem je záložní trasa v případě špatného počasí, když není možné odeslat signál přes satelit.

I když k využití této záložní trasy dojde odhadem jednou za 5-10 let, i tak je nutné ji mít na každém zápase. Aplikace podobných záložních řešení nakonec „spolkne“ přibližně 5 procent celkového rozpočtu. Když uvážíme, že některé televize produkují i stovky přenosů za sezónu, jde o poměrně významné dodatečné náklady.

Pokud ovšem porovnáte úroveň přenosů vyráběných pro český a zahraniční trh, obvykle v nich kvalitativně nepostřehnete mnoho rozdílů. Jinými slovy, přenosy pro české publikum jsou ve srovnatelně vysoké kvalitě navzdory tomu, že čas na jejich přípravu je čtvrtinový, a celkový rozpočet je ani ne poloviční.

Na okraj, pokud byste se spoléhali na správné fungování techniky za všech okolností bez zálohy, mohli byste ročně vyrobit až o 20 kvalitních přenosů více. Zároveň však platí, že není problém vyprodukovat sportovní přenos na dobré úrovni i za nižší rozpočet.

„Nadstandardní přenos se však liší tím, kolik dodatečných prvků a „vychytávek“ v něm nasadíte, aby měl televizní divák co nejpříjemnější zážitek,“ dodává Suslo.

Fotogalerie: Ze zákulisí přenosového vozu a realizace fotbalového přenosu

Zvláštní prvky, systém Tracab a 3D grafika

Typickým příkladem „nadstandardní výbavy“ sportovního přenosu je speciální statistický a sledovací systém Tracab nebo využití 3D grafiky.

Chcete vědět, kolik kilometrů naběhá konkrétní fotbalový hráč, a jakou rychlostí? Zajímá vás konkrétní poloha míče a jeho přesná vzdálenost od brankové čáry? Nebo jen potřebujete vidět přesně znázorněné postavení bránících hráčů kvůli možnému ofsajdu?

V prvních dvou případech dobře poslouží právě software Tracab, který analyzuje obraz přímo z kamer, a zkoumá jednotlivé hráče a jejich pohyb na hřišti. Tento systém ovládá a do vysílání zařazuje přímo producent přenosu. Provoz je bezchipový, hráči tudíž nemusí mít v kapsách nebo na oblečení žádné fyzické zařízení. Systém však vyžaduje přítomnost operátorů, kteří jej kalibrují, když dojde například ke srážce hráčů nebo jinému narušení průběhu. Aby byly měřené hodnoty přesné, je potřeba na vše dohlížet minimálně ve dvou lidech.

Další velmi zajímavou součástí přenosu je 3D grafika, tu zajišťuje společnost ISG Graphics. Skupina O2 TV před startem nové sezóny FORTUNA:LIGY 2022/23 oznámila, že provede refresh i své 3D grafiky a prvků virtuální reality. Na různé aspekty 3D grafiky se podíváme někdy jindy, dnes se však zaměříme na využití těchto prvků ve sportovních přenosech.

U využití těchto prvků je před každým přenosem nutná poměrně zdlouhavá kalibrace kamer podle jejich polohy. V našich podmínkách se systém zjednodušuje a využívá pouze u hlavní kamery. Není tedy nutné provádět složitou kalibraci pro každou kameru zvlášť. Je to časově i ekonomicky lepší řešení, jen o trochu méně poutavé.

3D prvky lze uplatnit například při úvodních sestavách, kdy se jednotlivé podobizny hráčů objevují přímo na hrací ploše. Tímto způsobem se virtuálně promítá na trávník i průběžný a konečný stav zápasu. U hraničních situací se může zobrazovat offsidová linie, která je pak cennou pomůckou pro rozhodčí VAR. Dále lze 3D grafiku využít při zobrazování virtuálních reklamních „plachet“ na tribunách za brankami.

V Americe se 3D prvky využívají především v americkém fotbale, kde se tímto způsobem vyznačují hranice jednotlivých „downů“, a díky tomu je přesně vidět vzdálenost, kterou musí útočící hráči překonat, aby jejich útok mohl pokračovat.

Díky pokročilým grafickým modelům je dnes možné znázornit prakticky jakoukoliv situaci z libovolného úhlu a poskytnout tak velmi dobrou ilustraci ke komentáři v reálném čase. Nebo si můžete prohlédnout vybranou akci z pohledu konkrétního hráče. Samotný sportovní přenos sice není na těchto technologických doplňcích existenčně závislý, ovšem diváci jsou na tyto prvky zvyklí díky přenosům ze zahraničí, a umí je ocenit i doma.

„Není problém zakomponovat do vysílání prakticky jakoukoliv technologii, vždy je to jen otázka peněz,“ upozorňuje Rostislav Suslo.

3D grafické prvky umožňují virtuálně promítnout určité situace přímo na hrací plochu nebo na část tribuny. Tímto způsobem lze zobrazit průběžný stav, offsidovou linii nebo například virtuální reklamní plachtu na tribunách za brankami.

Ty nejatraktivnější zápasy si zaslouží nejokázalejší přenosy

Dle odborných odhadů investuje stanice O2 TV za sezónu do produkce přenosů z FORTUNA:LIGY přes 80 milionů korun. Konkrétní výroba jednoho fotbalového přenosu „spolkne“ přibližně 300-400 tisíc korun, tedy v českých podmínkách.

Základem sportovní produkce je smířit se s faktem, že některou z technologií nakonec ani nevyužijete, musíte ji však mít k dispozici. I proto je přirozené, že někdy se představy televizí a producentů o nákladech na přenos rozcházejí.

Pro menší lokální televize je určitě ekonomicky zajímavé část technologií vypustit, a tím snížit celkové náklady. Pokud si dovolíme mírně nekorektní přirovnání, tak lze napsat, že klient z Německa si nechá vyrobit předimenzovaný sportovní přenos o 30 kamerách s veškerými dostupnými technologiemi, zatímco východoevropský klient si vystačí s 8-10 kamerami a základním produkčním standardem.

Kvalitativní rozdíl přitom nemusí být na první pohled úplně patrný. Pokud například nasadíte méně kamer, v samotném živém průběhu zápasu se to nemusí projevit. Větší počet kamer vám však může přinést lepší opakované záběry a různé pohledy. Další rozdíly u levnějších přenosů se projeví v podpůrné technice případně v grafickém provedení.

Vždy je tedy důležité najít vhodný kompromis mezi představou producenta, režiséra, a reálnými ekonomickými možnostmi televizní společnosti, která si přenos objednává. Ostatně, řeč o tom bude i ve druhé části reportáže, kde se podrobně zaměříme na kamerovou techniku a doplňkové technologie, které může divák vnímat v přenosech FORTUNA:LIGY.

Ve světě televizní produkce se jednotlivé možnosti přizpůsobují na míru důležitosti vysílaných zápasů.

„Ty nejatraktivnější zápasy si zaslouží nejokázalejší přenosy,“ říká k tomu šéf O2 TV Production.

Pokud si dovolíme mírně nekorektní přirovnání, tak lze napsat, že klient z Německa si nechá vyrobit předimenzovaný sportovní přenos o 30 kamerách s veškerými dostupnými technologiemi, zatímco průměrný východoevropský klient si vystačí s 8-10 kamerami a základním produkčním standardem.

Sportovní přenos může mít různé varianty pro různé země

První část reportáže symbolicky zakončíme za mořem. Americký kontinent je totiž praktickou ukázkou, jakým způsobem lze produkovat sportovní přenos pro několik různých trhů. Amerika totiž nabízí nejluxusnější sportovní podívanou, a to nejen z tím, že se tam hrají nejprestižnější profesionální soutěže. Velké rozdíly jsou i v úrovni produkce.

Severní část kontinentu se vyznačuje až přehnanými nároky, a lpí i na nejmenších detailech. Specifikem severoamerické produkce je fakt, že se na ní podílí výrazně víc lidí než u nás. Ostatně, stačí se někdy podívat do závěrečných titulků některého z pořadů, a zjistíte, že mnohdy jde o vyšší desítky lidí.

Jižní Amerika je v jistém smyslu méně náročná, ovšem je zajímavá tím, že dokáže svým divákům prodat i ty nejbanálnější věci. V některých zemích například vysílá samostatný kanál mapující pohyb Lionela Messiho v každém zápase. Případně si reklamní partner zaplatí jednu kameru navíc pro sledování určité části oblečení nebo části hřiště, kde je umístěno jeho logo.

Obrovské možnosti skýtá i virtuální počítačová grafika, která se stále více nasazuje zejména u prestižních mezinárodních soutěží. „V živém vysílání lze například překrýt reklamu na mantinelech a divákům v různých částech světa servírovat úplně rozdílné sponzory. Tyto přenosy lze tak ještě lépe zhodnotit,“ říká k tomu Rostislav Suslo.

Živý přenos z jednoho zápasu tak může mít i několik různých variant. Když například vysíláte italský nebo španělský fotbalový zápas v Číně nebo Japonsku, můžete místním divákům servírovat místní reklamu, která jim přijde zajímavější. Místo evropské banky jim na mantinelech zobrazíte místní čínskou banku, nebo jiného sponzora.

Každý sportovní přenos je tak skvělou ukázkou stále pokročilejších možností televizní techniky. Fantazii se dnes už nekladou vůbec žádné meze.

Ve druhé části reportáže se podrobněji zaměříme na kamerovou techniku a na speciální lanovkovou kameru, která byla premiérově využita 15. května u předchozího pražského fotbalového derby.

Odkaz na druhou část reportáže: Jak vzniká přenos – kamerová technika, lanovková kamera a další vychytávky

---