Kredit za titulní fotografii: autor Jan Blanický, fotobanka Pixabay.comV průběhu minulého týdne se potvrdila dlouho očekáváná zpráva týkající se dalšího financování přechodu na DVB-T2 ze strany České televize. Tato veřejnoprávní instituce neměla ve svém rozpočtu k dispozici dostatek prostředků a další mohla získat jen díky výjimce z DPH, na kterou spoléhala. Tato výjimka sice měla skončit, což by znamenalo, že ČT nebude moci využít dodatečných 400 mil. Kč ročně. Nakonec se však zrodil kompromis, který tuto výjimku – a potažmo i peníze – prodlužuje až do konce přechodu na DVB-T2.
U České televize je specifické, že veškeré investice související s přechodem musí financovat sama, jelikož podle zákona je „sama sobě operátorem“. Zatímco komerční televize podle dostupných informací neplatí za vysílání v přechodových sítích DVB-T2 „ani korunu“, Česká televize musí vše hradit podle standardních cen. Jako operátor si totiž veškerou vysílací infrastrukturu zajišťuje od externího operátora, kterým jsou České Radiokomunikace.
ČRA vedle svých vlastních multiplexů poskytují České televizi své vysílací stanoviště a fakticky tak provozují celou její vysílací síť. Umožňuje jim to jejich dominantní pozice na trhu, jelikož momentálně není v zemi jiný operátor, který by dokázal zajistit vysílací služby a pokrytí pro ČT v odpovídajícím rozsahu.
Česká televize musí ze zákona pokrýt svým terestrickým signálem minimálně 95% populace. Je samozřejmě otázkou, nakolik je toto pokrytí ekonomicky rentabilní. Zákonodárce evidentně ekonomické aspekty neřešil. Prozatím panuje konsenzus, že ČT má býti dostupná přes anténu všude tam, kde jsou její koncesionáři. Že to v některých případech nedává smysl, je vedlejší.
Vysoké náklady se začínají projevovat i v souvislosti s přechodem na DVB-T2. Česká televize opakovaně zdůrazňuje, že její celkové náklady spojené s tímto procesem přesáhnou 1,4 miliardy korun.
Proč platí Česká televize za vysílání v DVB-T2 víc než komerční subjekty?
Specialista ČT Pavel Hanuš dlouhodobě upozorňuje na to, že terestrika je preferovanou platformou podle zákona. Veřejnoprávní multiplex tak musí vyhovět požadavkům pokrytí, i kdyby to znamenalo neúměrné zatížení rozpočtu. Tyto vysoké náklady se začínají projevovat i v souvislosti s přechodem na DVB-T2. Česká televize opakovaně zdůrazňuje, že její celkové náklady spojené s tímto procesem přesáhnou 1,4 miliardy korun. Nebýt zmíněné výjimky z DPH, televize by musela hledat financování jinde. Mimo jiné by to zřejmě znamenalo nutnost výrazně omezit investice do programu, aby vůbec dostála požadavkům zákona.
Stále však zůstává otázka, proč musí Česká televize platit za vysílání ve své přechodové síti víc než komerční televize, které momentálně v DVB-T2 vysílají zdarma? Tato anomálie souvisí právě s tím, že ČT je ze zákona provozovatelem vlastního multiplexu. Toto vysílání tedy musí platit sama za sebe. Z tohoto důvodu nutně potřebovala prostředky, které získá díky už schválené výjimce k DPH.
I přesto, že ČT je provozovatelem svého vlastního multiplexu, reálný provoz její sítě zajišťují České Radiokomunikace. Ty totiž mají k dispozici potřebnou infrastrukturu, kterou by si ČT nedokázala zajistit sama. Vybudování a udržování vlastní sítě vysílačů a dokrývačů by bylo neúměrně náročné a prakticky obtížně proveditelné. V praxi to znamená, že Radiokomunikace provozují multiplex České televize a Českého rozhlasu stejně jako by šlo o jejich vlastní multiplex. Řídí se však pokyny ČT coby formálního operátora.
Česká televize má díky vlastnímu multiplexu kontrolu nad obsahem i pokrytím, ale znamená to pro ni vyšší náklady. Kdyby v nové éře digitálního vysílání nepůsobila samostatně, měla by možnost se o část nákladů rozdělit s jinými subjekty.
Vlastní multiplex dává České televizi větší kontrolu, ale přináší i vyšší náklady
Česká televize zároveň rozhoduje o tom, jaké programy do svého multiplexu umístí, jaké bude přesné pokrytí a rozsah dokrývačů, jaká bude kvalita doplňkových služeb a podobně. Toto provozní nastavení ovšem veřejnoprávní instituci značně limituje právě s ohledem na to, že provoz svého multiplexu nedokáže rozdělit mezi více subjektů.
Komerční televize mohou mít vysílání o něco levnější za předpokladu, že se o náklady podělí s konkurencí. Komerční multiplexy totiž budou obsahovat programy několika televizních skupin, kterým by se nevyplatilo provozovat samostatné multiplexy. Za provoz i ekonimiku multiplexu je zodpovědný operátor, v tomto případě soukromá společnost.
Díky tomu komerční televize za přechodné vysílání v DVB-T2 neplatí. Operátor tedy skládá DVB-T2 multiplex na vlastní náklady a riziko. V jisté fázi bude žádat proplacení těchto nákladů ze strany státu. Ve výsledku však platí, že za toto přechodné vysílání nezaplatí Nova s Primou nebo Barrandovem prakticky nic navíc.
Česká televize má tedy díky vlastnímu multiplexu kontrolu nad obsahem i pokrytím, ale znamená to pro ni vyšší náklady. Kdyby v nové éře digitálního vysílání nepůsobila samostatně, měla by možnost se o část nákladů rozdělit s komerčními subjekty. To však při současném nastavení není možné.
Související poznámka – příhoda z elektra: Diváci si stěžují prodejcům na nekvalitní obraz v DVB-T2
Další úskalí přechodu na DVB-T2
V celém procesu přechodu na DVB-T2 jsou ještě minimálně dvě finančně náročné překážky, které bude muset Česká televize překonat. Tou první je přechod na progresivní řádkování, který souvisí s využitím vysílání v novém standardu v kombinací s HEVC. Nyní se používá prokládané řádkování, časem ale bude nutný přechod na progresivní verzi. To však obnáší obměnu techniky v rámci celého produkčního řetězce od kamer, přes režie až po hlavní vysílací pracoviště, kde vzniká konečná podoba vysílání.
Odhadované náklady jsou ve stovkách milionů korun, podle některých zdrojů dokonce přesahují 1 miliardu korun. Tato problematika je však natolik komplexní, že se jí budeme věnovat v některém z příštích textů.
Nyní se zaměřme na druhou vážnou překážku – a tou je regionalizace vysílání.
Další informace: Slovenská televize na DVB-T2 ušetří, prozatím může zůstat v DVB-T
Regionalizace vysílání v DVB-T2 může zvýšit náklady ČT až dvojnásobně
Až doposud platilo, že jednotlivé multiplexy v DVB-T vysílaly v různých regionech na různých frekvencích, a tím umožňovaly regionální odpojování. Nový vysílací standard DVB-T2 ovšem funguje většinou v tzv. jednofrekvenčních sítích SFN, díky čemuž využívá menšího počtu frekvencí. Například přechodová síť České televize střídá pouze dvě frekvence. V důsledku tohoto technického nastavení ovšem není možné programy „odpojovat“. Když vysílate v celé republice na stejné frekvenci, musíte na ní šířit i stejný program.
Proto zatím není jasné, jakým způsobem hodlá Česká televize šířit regionální vysílání svých studií. V zásadě má 2 možnosti – vložit všechny regionální verze do stejného multiplexu, nebo požádat o úplně nový multiplex pouze pro potřeby regionů. S druhým multiplexem se předběžně počítá po definitivním vypnutí standardu DVB-T. Ovšem z pohledu ekonomiky můžeme provoz druhého multiplexu označit za zbytečný luxus.
Česká televize bude mít ve standardu DVB-T2 dostatečnou kapacitu pro všechny své celoplošné programy i veškeré regionální verze. Pokud by k tomu všemu přibrala ještě druhý „regionální“ multiplex, její náklady na šíření by vzrostly dvojnásobně. Druhý multiplex si totiž vyžaduje srovnatelnou síť vysílačů a dokrývačů, a rozhodně by se nejednalo o levnou záležitost. Vzhledem k tomu, že tento druhý multiplex by šířil jen regionální mutace zpravodajských pořadů, přineslo by to neúměrnou zátěž pro rozpočet veřejnoprávní instituce.
Jinak řečeno – zatímco komerční televize by i nadále platily pouze jednou za to, že vysílají na anténě, Česká televize by za tutéž možnost platila až dvakrát. Poprvé za celoplošný multiplex, podruhé za regiony. Tyto vyšší náklady by však už nebyly státem kompenzovány, jelikož výjimka k odpočtům DPH skončí právě s uzavřením přechodu na DVB-T2.
Další informace k regionalizaci programů: Česká televize chystá další regiony. Veřejnoprávní multiplex DVB-T2 však neumožňuje regionální odpojování
Očekávání diváků od nových možností televizního vysílání
- Zlepšení kvality obrazu - 85%
- Lepší zvuk - 80%
- Připojení TV k internetu - 78%
- Rozšíření počtu kanálů v HD - 65%
- Rozšíření počtu kanálů obecně - 65%
- Možnost sledovat pořad dříve - 64%
Terestrická platforma nemůže některá očekávání splnit
Výzkum TV vysílání 2018, který provedla agentura MR.THINK, zňázorňuje poměrně vysoká očekávání diváků od televizních služeb. Z 12 různých možností jsme vybrali 6 nejdůležitějších, na které většina respondentů zvolila odpověď Určitě ano nebo Spíše ano. Z výsledků je zřejmé, že terestrická platforma nemůže některá očekávání diváků splnit. Nejpopulárnější možnosti jako rozšíření počtu kanálů v HD, nebo zlepšení kvality obrazu nabídnou placené platformy v mnohem větší míře než televize na běžnou anténu.
Tyto možnosti v rámci televizního vysílání přitom vůbec nesouvisí s přechodem na DVB-T2. Některé funkce (například odložené sledování) lze nabídnout už nyní v DVB-T. Vyžaduje si to však značné investice na straně operátorů sítí i samotných televizí. Problémem terestrické platformy je, že ji živí primárně reklama a ne všechny investice mohou být pro televize rentabilní.