Svět streamingu: Proč jsou seriály na streamingových platformách atraktivnější než v televizi?

Pokud vám přijdou původní seriály Netflixu, Amazon Prime, Disney+ nebo dalších placených platforem jako výrazně atraktivnější než běžná televizní tvorba, nejste v tom sami. Většina diváků skutečně vnímá obsah streamingových platforem jako výrazně atraktivnější ve srovnání se seriály na běžných komerčních televizích. Podívali jsme se na možné důvody.

Globální streamingové platformy v čele s Disney+ a Netflixem v posledních letech investují miliardy dolarů do nového exkluzivního obsahu, který se objeví pouze ve videotékách, a nikoliv v televizi. Ohromný úspěch původní seriálové tvorby Netflixu odstartoval závody v produkci, a do streamingového vlaku se pokusily dostat i tradiční televizní společnosti, které začaly točit speciální seriály jen pro internetové publikum. Na českém trhu je s tímto přístupem úspěšná televize Nova, která na platformu VOYO zařazuje nové díly vybraných seriálů a minisérií.

Když se s někým bavíte o seriálech, obvykle vám řekne, že seriály na streamingových platformách jsou mnohem atraktivnější než v televizi. Streaming umožňuje tvůrcům mnohem svobodnější způsob tvorby, a vzhledem k tomu, že jde tvorba vzniká pro placené online platformy, má v sobě i určitý nádech „prémiovosti“.

Pokusili jsme se shrnout důvody, proč laická veřejnost má tendenci vnímat streamingovou tvorbu jako atraktivnější ve srovnání s televizí.

1) Vyšší rozpočet

Klíčovým důvodem je zcela jistě vyšší rozpočet, který streamingové platformy vyčleňují (nejen) pro svá díla. Zatímco tradiční televizní společnost musí plánovat tvorbu s ohledem na co nejširší cílovou skupinu, a musí zohledňovat i očekávané příjmy z reklamy, u streamingové platformy je možné jednotlivá díla rozpočtově přestřelit, a následně spoléhat na jejich úspěch díky masivnímu on-line marketingu. Zatímco v televizním vysílání rozhoduje, kolik lidí zhlédlo určitý film nebo seriál v konkrétním čase – tedy v době premiéry nebo do 3 dnů od premiéry – tak u streamingových platforem lze návratnost investice do určitého díla rozložit v čase. U streamingu je tedy důležité, kolik lidí zhlédne daný film nebo seriál celkově v průběhu jednoho roku, bez ohledu na konkrétní den premiéry.

2) Volnější stopáž

Komerční televize mají striktně rozlišená vysílací okna, kterým se musí přizpůsobit veškerá díla – starší i nová. Je potřeba myslet na to, že seriál nejen uvedete, ale budete ho v dalších letech i reprízovat. Proto musí být délka jednotlivých dílů konstantní, a obvykle se u amerických pohybuje kolem 42-44 minut. V tomto rozsahu musíte divákům odvyprávět celý příběh, který má mít jasný začátek i konec. Naproti tomu v streamingových platformách je stopáž volnější. Jeden díl může mít 42 minut, ale může mít i 60 minut. Streamingová společnost svým tvůrcům stanoví jen určitý časový rámec, v němž se mohou pohybovat. Podstatné je, aby každý příběh měl dostatečný prostor, ale aby se divák zároveň nenudil.

Komerční televize mají striktně rozlišená vysílací okna, kterým se musí přizpůsobit veškerá díla – starší i nová. Je potřeba myslet na to, že seriál nejen uvedete, ale budete ho v dalších letech i reprízovat. Proto musí být délka jednotlivých dílů konstantní, a obvykle se u amerických pohybuje kolem 42-44 minut.

Svět streamingu: Pokud Netflix zpoplatní sdílení hesel, může víc ztratit než získat, tvrdí analytici

3) Televize potřebuje několik dějových zvratů v každém díle

Televizní tvorba je v Americe specifická v tom, že tvůrci seriálů musí vytvořit přirozené pauzy pro reklamní brejky. Toto pravidlo se sice v evropské tvorbě příliš nedodržuje, nicméně v USA je „posvátné“. Každý díl seriálu je tak rozdělen do 5 segmentů předělených reklamou. Délka každého vnitřního segmentu je tedy v průměru pouhých 8-9 minut. V televizním vysílání je však klíčové udržení pozornosti publika v průběhu celé hodiny, aby divák podle neodcházel od rozkoukaného pořadu v průběhu reklamy. Proto potřebujete před každou reklamní pauzou určitý dějový zvrat nebo „šokující scénu“. Problém je, že podobných zvratů je potřeba několik, a není tedy možné vyprávět děj příliš podrobně.

Ve světě streamingu si můžete dovolit televizní pravidla ignorovat. Tvorba největších streamingových služeb se sice prodává i televizím, ovšem v amerických komerčních televizích byste starší seriály Netflixu hledali marně.

4) Potřeba „cliffhangeru“ na konci každého dílu

Dalším specifikem je potřeba uzavřít nebo přemostit děj seriálu na konci každého dílu. Pokud je děj volný, stačí každý díl ukončit určitou uvolněnou závěrečnou scénou. Pokud ale tvoříte dílo na pokračování, musíte na konci každého dílu vytvořit „cliffhanger“, tedy určitý zvrat, aby divák měl potřebu sledovat seriál i nadále. Jakkoliv se tento postup může zdát jako samozřejmý, někdy škodí celistvosti díla. Mnohdy se mi jako divákovi stalo, že na konci jednoho dílu byl signalizován velmi vážný konflikt, který se však v následující části vyřešil prakticky jednou větou. Pokud to tvůrci s podobnými zvraty přehání, mohou diváky odradit.

Ve streamingovém světě máte i v tomto směru výraznou svobodu. Cliffhangery jsou samozřejmě nutné, ale prakticky stačí jen jeden, na konci dílu. Navíc nemusí být tak výrazný, jelikož divák má obvykle k dispozici další epizodu už „na počkání“ a nemusí na ni čekat celý týden. Proto i cliffhanger nemusí být tak jednoznačný jako v televizi.

Televizní tvorba je v Americe specifická v tom, že tvůrci seriálů musí vytvořit přirozené pauzy pro reklamní brejky. Toto pravidlo se sice v evropské tvorbě příliš nedodržuje, nicméně v USA je „posvátné“. Každý díl seriálu je tak rozdělen do 5 segmentů předělených reklamou. Ve světě streamingu si můžete dovolit televizní pravidla ignorovat, díky čemuž jsou díla zajímavější.

Svět streamingu: Reklama je pro klienty placených platforem nechtěnou překážkou, ukázal průzkum

5) Ve streamingu není potřeba myslet na okamžitou sledovanost

Ten nejdůležitější důvod jsme si nechali na konec. Televizní společnosti totiž produkují seriály s jediným cílem – aby vygenerovaly co nejvyšší sledovanost vložených reklamních spotů. Důraz na sledovanost je absolutní. Televize potřebuje svým reklamním partnerům dodat určitou masu publika, a nesmí ve sledovanosti klesnout pod určitou hranici. Nový seriál může být sebelepší, může přinést uznání kritiků, ale pokud nevygeneruje požadovanou sledovanost, jeho vysílání může být zastaveno už po prvních několika dílech.

Ve streamingu lze natočit celou sérii bez strachu o její zrušení v průběhu natáčení. Streaming sice rovněž dbá o sledovanost, ale tento ukazatel není absolutně zásadní. Klíčové je, aby nový seriál přilákal nové předplatitele, není však důležité, zda jej tito noví abonenti budou i sledovat. Streamingové platformy mají velmi silný on-line marketing a skrz spřátelená média umí vytvořit skutečně značnou poptávku po nových dílech. Oproti televizím však mají výhodu v tom, že nabízí obsah na vyžádání. Pokud si tedy divák pořídí předplatné kvůli určitému seriálu, může zůstat i v případě, když ho daný seriál nezaujal. Má totiž k dispozici tisíce jiných titulů, které může zhlédnout.

Klíčem tedy není diváka udržet jen u sledování jednoho seriálu, ale udržet jej v dané platformě obecně. Mnohem důležitější než výsledná sledovanost je rozložení děje nejpopulárnějšího seriálu do více než jednoho čtvrtletí, aby dotyčná platforma mohla na konci čtvrtletí vykázat co nejlepší počty předplatitelů. To zároveň umožňuje tvůrcům, aby přinesli divákovi mnohem podrobnější a různě rozvetvené příběhy, které není možné najít v běžném televizním vysílání.

Streaming sice rovněž dbá o sledovanost, ale tento ukazatel není absolutně zásadní. Klíčové je, aby nový seriál přilákal nové předplatitele, není však důležité, zda jej tito noví abonenti budou i sledovat. Mají totiž k dispozici tisíce jiných titulů, které mohou zhlédnout.

Další zajímavé analýzy jsou k dispozici v sekci Svět streamingu.

---