Jak vzniká přenos: Kamerová technika, lanovková kamera a další vychytávky

Odkaz na první část reportáže: Jak vzniká sportovní přenos? Reportáž z vozu, kde se vyrábí nejen pražské fotbalové derby

Přinášíme druhou část reportáže o tom jak vzniká sportovní přenos. V první části jsme podrobně popsali produkční stránku sportovního přenosu. Můžete se dočíst, jak vzniká, kolik lidí se na něm průměrně podílí, a rovněž jaká jsou kritéria pro domácí i zahraniční přenosy. Součástí reportáže jsou i dvě unikátní fotogalerie s několika desítkami fotografií, které v popiscích obsahují další detailní informace pro zájemce o tuto problematiku. První fotogalerie přináší zákulisí přenosového vozu, druhá galerie se podrobně věnuje kamerové technice.

Nová sezóna je už přede dveřmi, a je tedy nejlepší čas se podívat, co všechno můžete v domácích fotbalových přenosech spatřit. V dnešní druhé části reportáže o vzniku sportovních přenosů se podrobně zaměříme na kamerovou techniku využitou v posledním pražském fotbalovém derby, které se hrálo v Edenu 15. května, a symbolicky uzavřelo předchozí fotbalovou sezónu 2021/22.

Zmíněné květnové pražské derby už nemohlo nijak ovlivnit umístění na konci soutěže. I přesto bylo unikátní tím, že v něm byla poprvé nasazena lanovková kamera Cable CAM, která poskytla zcela nové záběry z vrchu, využitelné především v opakovačkách.

V této části reportáže se dozvíte:

• Příprava umístění lanovkové kamery a její konkrétní využití
• Vliv počtu kamer na úroveň přenosu
• Rozdíly v západních a východních zemích
• Shrnutí reportáže

Příprava umístění lanovkové kamery a její konkrétní využití

Příprava na premiérové nasazení zabrala několik týdnů. Proč tak dlouho? Samotné umístění je poměrně náročný proces. Je potřeba například naplánovat a realizovat obhlídky stadionu a určit umístění lanovky, kotevních lan apod. Umístění lanovkové kamery také podléhá povolení statiků. Lanovková kamera nakonec zaznamenala i famózní přímý kop Adama Hložka, díky jehož gólu Sparta v zápase zvítězila. A právě vrchní záběr přinesl skutečně významné oživení fotbalového přenosu.

Cable CAM je uchycena na laně/kabelu o délce 150 metrů. Obsluhu a ovládání zajišťuje tříčlenný štáb. Pohyb je sice jen dvourozměrný, ale i tak pokrývá celé hřiště z jedné strany z ptačí perspektivy. Výsledné obrázky jsou impozantní, a srovnatelné s využitím dronu, jen s tím rozdílem, že se nelze pohybovat po celé ploše stadionu.

Nasazení dronu by bylo logisticky výrazně jednodušší, zatím tomu brání bezpečnostní předpisy. „Není totiž možné létat s drony nad lidmi, letecký úřad by pro tyto účely nevydal povolení,“ říká šéf O2 TV Production Rostislav Suslo.

Jedinou možností, jak snímat sportovní zápas ze vzduchu, bylo donedávna nasazení vrtulníku. Nyní se však jako vhodnější alternativa jeví právě lanovková kamera. Výraznou nevýhodou tohoto řešení je fakt, že uchycení lanovky lze provést jen u stadionů s vyšší střechou, jinak by činnost kamery překážela divákům ve výhledu. Proto ji lze nasadit jen na třech českých stadionech, konkrétně na Spartě, Slavii a v Plzni.

„Na jiných stadionech by ji bylo možné využít jen s pomocí jeřábů, což by se výrazně prodražilo,“ dodává Suslo. Ze stejného důvodu nelze nasadit ani pokročilejší Spider CAM, která by umožnila pohyb ve 3D po celé ploše stadionu.

Prohlédněte si celou fotogalerii: Kamerová a speciální technika u sportovního přenosu

Vliv počtu kamer na úroveň přenosu

Podívejme se však podrobně i na využití dalších kamer. Jejich počet totiž významně ovlivňuje celkovou úroveň přenosu. Přední producenti včetně O2 TV Production nasazují v domácích ligových zápasech obvykle 12 kamer, a to i přesto, že kvalitativně dostatečný sportovní přenos lze vyprodukovat i s nižším počtem kamer.

„Většina režisérů vám řekne, že k dostatečnému nasnímání průběhu fotbalového zápasu vám stačí šest kamer. Ty další využijete v průběhu přenosu zejména v opakovačkách,“ vysvětluje Suslo.

Typicky průměrný fotbalový přenos tedy potřebuje kamery z jedné strany stadionu a dvě kamery za brankami. Pokud ale chcete přenést zážitek na vyšší úroveň, každá další přítomná kamera významně zlepší celkový dojem z přenosu.

Jako nutné minimum lze zařadit dvě další kamery snímající například reakce každého trenéra, plus kameru z opačné tribuny. A další kamery pro snímání reakcí diváků nebo jednotlivých hráčů. Musíte ale počítat s tím, že tyto záběry využijete jen ojediněle.

Jedinou možností, jak snímat sportovní zápas ze vzduchu, bylo donedávna nasazení vrtulníku. Nyní se však jako vhodnější alternativa jeví právě lanovková kamera. Výraznou nevýhodou tohoto řešení je fakt, že uchycení lanovky lze provést jen u stadionů s vyšší střechou, jinak by činnost kamery překážela divákům ve výhledu.

Rozdíly mezi „západním“ a „východním přístupem“

Sportovní přenos lze s přihlédnutím na počet kamer vyprodukovat i s rozpočtem v řádu nižších stovek tisíc korun, u větších akcí však může jít o náklady v řádech milionů. Čeští producenti se snaží o zlatý střed mezi předimenzovanými západními řešeními a poddimenzovanou „východní cestou“.

Němci například produkují extrémně drahé fotbalové přenosy i s 30 kamerami. U takto výpravných přenosů se však stává, že část techniky vůbec nevyužijete. Pohledy z určitých kamer uvidí diváci doslova jen jednou za zápas. Výstup z některých se dokonce ani neobjeví ve vysílání, jelikož k tomu nenastane příhodná situace. Musíte však zaplatit techniku a ve většině případů i obsluhujícího kameramana, což se projeví na nákladech. V německém případě jde o desítky tisíc eur navíc za každý zápas.

Zároveň je však potřeba si uvědomit, že německé televizní společnosti platí mnohem vyšší ceny za vysílací práva k ligovým zápasům. Tyto vyšší rozpočty se následně promítají i do nákladů na produkci.

Pokud se podíváme dále do světa, tak v některých zemích se využívají i speciální kamery pro sledování jednoho nebo dvou konkrétních hráčů, případně pro zpomalené studie nohou a práce s míčem u některého hvězdného hráče. „Reklamní partneři jsou schopni připlatit si za kameru navíc z komerčních důvodů, například pro účely snímání části stadionu s logem partnera,“ říká Rostislav Suslo.

A pak je tady zmíněná „východní cesta“, která si zakládá na mnohem ekonomičtější produkci. Pokud chcete ušetřit náklady, můžete jít i pod 8 kamer. Živé vysílání tím sice neutrpí, ale v případě některých zajímavých situací budete mít pro opakovačky k dispozici jen úplný základ. Budou vám chybět některé efektní pohledy.

I tak je ale v případě prémiových sportovních televizí důležité, aby přinesly divákům přidanou hodnotu. Právě to bylo motivem k zařazení lanovkové kamery navzdory tomu, že došlo k navýšení nákladů zmíněného přenosu Slavia-Sparta o přibližně 100 tisíc korun.

„Pro použití Cable CAM v zápase bylo nutné zařídit i speciální povolení a zaplatit pojištění. Přípravy včetně nutných testů zabraly několik týdnů. Ovšem výsledek skutečně stál za to všechno úsilí,“ dodává šéf produkční divize O2 TV.

Výsledná podoba fotbalového přenosu je tedy vždy kompromisem mezi bohatou představivostí režiséra a ekonomickými možnostmi televize, která produkci sportovního přenosu platí.

Mimochodem, zmíněnou lanovkovou kameru budou moci diváci vidět i u jiných sportovních akcí. O2 TV Production ji plánuje využít například v prosinci na hokejovém Winter Hockey Games.

Sportovní přenos lze s přihlédnutím na počet kamer vyprodukovat i s rozpočtem v řádu nižších stovek tisíc korun, u větších akcí však může jít o náklady v řádech milionů. Výsledná podoba je vždy kompromisem mezi bohatou představivostí režiséra a ekonomickými možnostmi.

Odkaz na první část reportáže: Jak vzniká sportovní přenos? Reportáž z vozu, kde se vyrábí nejen pražské fotbalové derby

---