Názorová analýza: Co je ještě veřejná služba a co už plýtvání? Debata o ČT se posunula do nové roviny

Management České televize v čele s generálním ředitelem Petrem Dvořákem se dlouhodobě pokouší řešit finanční problémy této instituce lobbováním za zvýšení koncesionářských poplatků. Pokud je však zvýšení poplatků politicky neprůchodné, bylo by určitě namístě se zamyslet nad jinými cestami, jak může televize ušetřit aniž by musela snižovat svou programovou úroveň.

Management veřejnoprávní České televize je v posledních měsících ve skutečně nezáviděníhodné situaci, kterou sám nezpůsobil. Na jedné straně je terčem kritiky kvůli místy problémovému pokrytí veřejnoprávního multiplexu DVB-T2 v některých oblastech. Na straně druhé byl nucen přijmout poměrně značná úsporná opatření, včetně vypnutí kanálu ČT3 od příštího roku. Jen tak může Česká televize utáhnout všechny své služby při současné výši svých provozních nákladů.

Za těchto okolností mírně ustala debata o nutných investicích do terestrického příjmu, které si vyžádal přechod na modernější platformu DVB-T2. Českou televizi tento proces vyšel podle dříve medializovaných informací na přibližně 1,4 miliardy korun. Tuto část nutných investic sice stát televizi profinancoval díky výjimce z odpočtu DPH, díky čemuž má ČT k dispozici přibližně 400 milionů korun ročně navíc oproti původním plánům. Problém však je, že ani tyto peníze dnes už nestačí k tomu, aby ČT poskytovala veškeré služby na stávající úrovni. Problémem jsou mimo jiné vysoké náklady na provoz celého veřejnoprávního multiplexu v DVB-T2.

Proto je nyní generální ředitel Petr Dvořák nucen výrazně omezit investice do původní tvorby a do sportovních přenosů včetně zmíněného ukončení provozu programu ČT3.

Ponechme teď stranou, zda jsou tyto ohromné úspory skutečně nutné, nebo zda jde o nátlak na politiky s cílem konečně si vynutit zvýšení koncesionářských poplatků po 15 letech. Tato debata se určitě ještě povede, jakmile se bude blížit čas vypnutí třetího programu.

Související článek: Výrazné změny v České televizi: skončí kanál ČT3, omezení se dotkne i sportu

Česká televize bez problémů plní předepsanou hranici pokrytí 95 procent obyvatel

V dnešní názorové analýze bych se rád přistavil u problematiky extrémně drahého vysílání přes terestrickou platformu DVB-T2, zvláště ve světle debaty týkající se nynějších problémů se signálem v některých oblastech. Právě toto téma se hodně diskutovalo i na letošní konferenci DIGIMEDIA 2022, a u přítomných se projevily viditelně rozdílné představy o nutné kvalitě příjmu.

Státní odborník Čeněk Pavelka z Českého metrologického ústavu neviděl na nedostatcích v pokrytí DVB-T2 nic zvláštního a řekl, že vše je tak jak má být. Technický ředitel ČT Michal Kratochvíl však vyřkl další velmi nepříjemnou pravdu. Faktem totiž je, že Česká televize má ze zákona zajistit pokrytí DVB-T2 multiplexu na úrovni 95 procent populace, a nikoliv na úrovni 100 procent. Jinými slovy, nelze čekat, že všude v republice budou mít lidé bezproblémový příjem.

Lze předpokládat, že problémy s příjmem skutečně nemá víc než oněch 5 procent lidí. Za těchto okolností je pokrytí České televize skutečně dostatečné.

Pan Kratochvíl se celkem oprávněně zamyslel nad tím, při jaké hranici pokrytí jde ještě o veřejnou službu, a za jakou hranicí jde už o plýtvání veřejnými prostředky. Už pokrytí 95 procent populace je totiž extrémně nákladné. A každé další procento nad touto hranici je pro jistou část odborníků ekonomicky nepředstavitelné.

Pokrytí dalších domácností by totiž mohlo vyjít provozně dráž než je výše koncesionářského poplatku, kterou tyto domácnosti platí. Proto je nutné počítat s tím, že v některých oblastech budou muset diváci využít ke sledování programů České televize jiné platformy, například satelit nebo internet. Ve všech případech lze programy ČT přijímat skutečně zdarma – na satelitu díky ČT kartě nebo přes internet díky několika službám včetně samotného iVysílání.

Terestrika tedy navzdory obecným předpokladům rozhodně není jedinou platformou, kde lze programy České televize sledovat volně a bez dalších poplatků.

V celé veřejné debatě o České televizi ovšem chybí zmínky o ceně, kterou ČT platí za pokrytí zmíněných 95 procent domácností. Tato cena je odhadem ve středních stovkách milionů korun ročně. Jde o nepřiměřeně vysokou cenu vzhledem k tomu, že terestrickou platformu aktivně využívá jen přibližně polovina obyvatel.

Aby Česká televize vyhověla předepsanému pokrytí, musí vynaložit obrovské prostředky, a i tyto náklady rostou například v důsledku vyšších cen energií.

Terestrika navzdory obecným předpokladům rozhodně není jedinou platformou, kde lze programy České televize sledovat volně a bez dalších poplatků. Lze předpokládat, že problémy s příjmem DVB-T2 multiplexu České televize nemá víc než 5 procent lidí.

V nákladech na terestriku lze najít obrovské úspory, chybí však politická vůle

Jakkoliv se může hranice o 95procentním terestrickém pokrytí jevit býti ve prospěch diváků, je potřeba si uvědomit, že zároveň výrazně limituje možnosti televize nakládat s veřejnými prostředky. Provoz celoplošného multiplexu totiž spolkne obrovské množství peněz každý rok, přičemž nezáleží na počtu programů, které v něm vysíláte. Veřejnoprávní multiplex tak sám o sobě neumožňuje výraznější úsporu v nákladech. Když vypnete program ČT3, ušetříte jen na výrobě pořadů, ale nikoliv na šíření signálu.

Alternativním řešením by bylo, kdyby ČT neměla povinnost provozovat za každou cenu jeden celý vlastní multiplex ze zákona, ale místo toho by měla nárok na určitý počet garantovaných pozic v multiplexech komerčních operátorů. V takovém případě by si televize mohla potřebnou programovou kapacitu pronajímat u soukromých firem. A ušetřila by obrovské prostředky. Paradoxně, nutné úspory je dnes nucena hledat primárně na svých programech místo toho, aby snížila náklady na distribuci.

Na druhou stranu uznávám, že vyjmutí vlastního DVB-T2 multiplexu ze zákona by se rovnalo politické sebevraždě. Žádný ředitel se pod nic takového nepodepíše, a žádný politik to nebude aktivně prosazovat.

I tak je ale na zvážení, zda Česká televize měla platit celý multiplex sama, pokud z objektivních důvodů nezaplní celou jeho kapacitu. Za těchto okolností by bylo prospěšné, kdyby ČT mohla část kapacity pronajmout jiným televizím, aby tak získala alespoň část peněz zpět.

Ani pronájem kapacity jiným subjektům jí však současný zákon neumožňuje. Právě na těchto příkladech je krásně vidět, že současné ekonomické problémy České televize jsou důsledkem nešťastných politických rozhodnutí z minulosti. A vedení ČT nemá příliš mnoho možností, jak tuto situaci řešit nezávisle na politicích.

Zvýšení koncesionářských poplatků by nemělo být jediným cílem

Management České televize v čele s generálním ředitelem Petrem Dvořákem se dlouhodobě pokouší řešit finanční problémy této instituce lobbováním za zvýšení koncesionářských poplatků. Naposledy s tím však uspěl ještě předchozí ředitel Jiří Janeček. Ten jako jediný přesvědčil politiky k postupnému zvyšování poplatků až na současnou úroveň 135 korun měsíčně. Výměnou za to se však ČT musela vzdát velké části reklamního prostoru.

Současná vládní koalice prozatím avizuje, že minimálně v této ekonomicky náročné době další zvýšení poplatků nepodpoří. Právě to je důvod, proč je televize nucena výrazně šetřit.

Pokud je však zvýšení poplatků politicky neprůchodné, bylo by určitě namístě se zamyslet nad tím, jak může televize ušetřit aniž by musela snižovat svou programovou úroveň. Například, zda by nemohla pronajímat svou volnou kapacitu ve veřejnoprávním multiplexu. Jenomže o tom se momentálně ani jen nevede veřejná debata.

Pokud se generální ředitel ČT dlouhodobě snaží o zvýšení koncesionářských poplatků, mohl by se snažit přesvědčit politiky i o tom, že veřejnoprávní televize v dnešní době už nemusí být nutně svým vlastním „operátorem“. A může se více posouvat do role velmi kvalitního producenta obsahu, jehož místo je ve společnosti stále ještě nezastupitelné.

ČT jako producent kvalitního obsahu nebo i jako operátor?

Druhý směr, který mi v debatě chybí, je zamyšlení se nad celkovou rolí České televize v dnešní multimediální době. Má ČT být „jen“ producentem veřejně prospěšného obsahu, nebo je žádoucí, aby i nadále byla svým vlastním operátorem multiplexu? Protože z toho vyvstává několik dalších otázek.

Pokud má Česká televize platit celý veřejnoprávní multiplex v terestrice, tak proč nemá ze zákona i svůj vlastní transpondér i na satelitu? Proč například nezajišťuje satelitní vysílání základních českých programů ve vlastní režii? Proč nemá vedle iVysílání i plnohodnotnou IPTV platformu se základními programy zdarma? Odpověď je jednoduchá – protože podobné služby nepotřebuje provozovat přímo. Distribuci v jiných platformách jí pomohou zajistit komerční subjekty.

Z tohoto pohledu by bylo žádoucí se stejnou optikou zamyslet i nad budoucností terestriky. Není pochyb o tom, že ČT by měla nabízet několik svých programů volně přes anténu. Ovšem zdaleka zde nemusí šířit úplně všechny programy nebo ekonomicky zajišťovat celý provoz. A může díky tomu i výrazně ušetřit. Nutným předpokladem však je, aby jí politici vytvořili vhodné prostředí.

Na závěr však dodám, že si plně uvědomují, že podobné debaty mohou být vedeny výlučně v akademické rovině. Česká televize nemůže jen tak sama za sebe rozhodnout, zda a jak upraví využití svého multiplexu, ani kdyby chtěla. Hlavní slovo má v tomto směru zákonodárce.

Pokud se však generální ředitel dlouhodobě snaží o zvýšení koncesionářských poplatků, mohl by se snažit přesvědčit politiky i o tom, že televize v dnešní době už nemusí být nutně svým vlastním „operátorem“. A může se více posouvat do role velmi kvalitního veřejnoprávního vysílatele a producenta obsahu, jehož role je ve společnosti stále ještě nezastupitelná.

Současné problémy České televize jsou důsledkem politických rozhodnutí z minulosti. A vedení ČT nemá příliš mnoho možností, jak tuto situaci řešit nezávisle na politicích.

---