Advokát Tomáš Pavelka: Žaloby vůči Evropské komisi jsou v otázkách veřejné podpory poměrně běžné

Co v praxi znamená podání žaloby k Soudnímu dvoru EU na rozhodnutí Evropské komise? Jde o častý jev? Mají podobné žaloby šanci na úspěch? Poměrně komplikovanou problematiku nám v rozhovoru přiblížil Tomáš Pavelka, advokát se zaměřením na právo hospodářské soutěže v pražské a bratislavské pobočce mezinárodní advokátní kanceláře Dentons.

Česká asociace satelitních operátorů nedávno podala žalobu u Soudního dvora Evropské Unie proti rozhodnutí Evropské komise ve prospěch českých operátorů zemského televizního vysílání – související článek zde. Vzhledem k tomu, že soudní žaloba vůči Evropské komisi je v kontextu sporu ČASO s českými a evropskými úřady poměrně novým prvkem, zajímalo nás, jakou mají podobné žaloby šanci na úspěch, a zda je to v kontextu rozhodnutí Evropské komise běžné.

Web TVKOMPAS.cz proto požádal o stanovisko nezávislého advokáta, který nezastupuje ani jednu stranu sporu. Svůj pohled na problematiku žalob k Soudnímu dvoru Evropské unie nám přiblížil Tomáš Pavelka, advokát se zaměřením na právo hospodářské soutěže v pražské a bratislavské pobočce mezinárodní advokátní kanceláře Dentons.

Poznámka: Následující rozhovor vznikl přes e-mail.

Soud může zrušit rozhodnutí komise pouze na základě podané žaloby

Co v praxi znamená podání žaloby k Soudnímu dvoru EU na rozhodnutí Evropské komise?

Tomáš Pavelka: Cílem žaloby proti rozhodnutí EK je typicky dosažení zrušení takového rozhodnutí. Tyto žaloby mohou podávat fyzické a právnické osoby, pokud jsou jim rozhodnutí adresována anebo se jich přímo a bezprostředně dotýkají.

Je to častý jev u rozhodnutí EK?

Tomáš Pavelka: V některých oblastech jde o velmi častý fenomén, například proti rozhodnutím EK o uložení pokuty za účast na kartelu je podání žaloby takřka pravidlem. Vyplatí se to, protože pokutované podniky mohou i kvůli menším procesním nebo faktickým pochybením Komise dosáhnout alespoň částečného snížení pokuty. Běžné jsou ale i žaloby v oblasti veřejné podpory, o které se bavíme.

Jak často se stává, že některý subjekt se žalobou uspěje a domůže se zrušení rozhodnutí EK? Má podobná žaloba vůbec šanci na úspěch?

Posuzování otázky, zda některá subvence je či není tzv. veřejnou podporou, a pokud ano, zda je taková podpora slučitelná s vnitřním trhem EU, spočívá na mnohdy komplexních skutkových zjištěních a právních úvahách. Například zda je subvence z veřejných zdrojů skutečně selektivní (zvýhodňuje jen některé podniky) anebo zda se jedná o neodůvodněnou výhodu. Není proto vzácné, že se Soudní dvůr v hodnocení těchto otázek s Komisí neshodne a její rozhodnutí proto na základě žaloby zruší. Aby se to ale mohlo stát, musí někdo žalobu podat. Soud zde nemůže jednat z vlastní iniciativy.

Mohl byste případně uvést příklad některého nedávného významného rozsudku Soudního dvora, který byl naprosto odlišný od postoje Komise?

V květnu tohoto roku médii rezonoval úspěch Amazonu, který u Tribunálu (prvoinstančního unijního soudu) napadl rozhodnutí EK o tom, že mu Lucembursko mělo poskytnout selektivní výhodu formou tzv. předběžného daňového rozhodnutí. Soud se v této kauze vymezil proti téměř všem zásadním závěrům Komise. Mimo jiné jí vytkl chybu ve velmi detailním posouzení toho, jaké funkce a vztahy mezi sebou mají jednotlivé evropské a americké právnické osoby v rámci Amazon skupiny. Když jde o soudní přezkum, ďábel může být skutečně v detailu. Dlužno dodat, že se Komise v tomto případě odvolala k Soudnímu dvoru.

Můžete zmínit i příklad z oblasti elektronických komunikací nebo médií?

Pokud jde o oblast telekomunikací, v roce 2016 např. SDEU potvrdil rozhodnutí Tribunálu o tom, že EK nesprávně posoudila poskytnutí akcionářské půjčky společnosti France Télécom (nyní Orange) ze strany francouzského státu jako zakázanou veřejnou podporu. Je přitom pozoruhodné, že Komise vydala rozhodnutí již v roce 2004, soudní kolečko tedy trvalo dlouhých 12 let.

Trochu jinak to bylo s posuzováním finanční podpory pro přechod zemského televizního vysílání z analogového na digitální ve Španělsku v letech 2005 až 2008. Celou sérii žalob ze strany dotčených podniků a španělské vlády proti rozhodnutí Komise prvoinstanční soud zamítl. Ačkoliv se eventuálně podařilo rozhodnutí EK v rámci řízení o odvolání zrušit na otázce dostatečnosti odůvodnění (což lze považovat za „technikálii“), Komise tuto vadu obratem zhojila a po dodatečném šetření rozhodla v červnu 2021 opět o povinnosti Španělska nedovolenou podporu bezodkladně vymáhat zpět. Oproti případům zmíněným výše se dá tedy říct, že k nějakému hlubokému rozkolu v názorech Komise a Soudního dvora v tomto případě nedošlo.

Tomáš Pavelka: Stane se, že se Soudní dvůr v hodnocení určitých otázek s neshodne s Evropskou komisí a její rozhodnutí proto na základě žaloby zruší. Aby se to ale mohlo stát, musí někdo žalobu podat. Soud zde nemůže jednat z vlastní iniciativy.

Celý proces může trvat i pět až šest let

Jak probíhá jednání soudu v těchto případech? Mohl byste popsat typické „argumentační kolečko“ obou stran, z něhož pak vzejde rozhodnutí soudu?

Řízení u Soudního dvora, ať už v první instanci nebo odvolací, se v hrubých rysech neliší od běžného procesu v českém správním soudnictví. Účastník, který rozhodnutí EK napadá, podá návrh na zahájení řízení, v němž uvede stížnostní body týkající se skutkového nebo právního posouzení případu Komisí, a připojí důkazy. Poté, co se Komise nebo další účastníci (typicky členský stát, který veřejnou podporu poskytl) k žalobě písemně vyjádří, soud může nařídit ústní jednání. V řízení lze vyslechnout svědky či znalce. Rozsudek Soudního dvora se vyhlašuje veřejně.

Specificitou odvolacího řízení je pak účast generálního advokáta, který jako nezávislý člen Soudního dvora předkládá soudcům (nezávazné) stanovisko, jak případ rozhodnout. Jako právní poradci tato stanoviska vždy napjatě vyhlížíme, protože mohou předcházet konečnému rozhodnutí i o několik měsíců a zpravidla dávají dobrý signál, kudy se případ ubírá.

Zvláštním rysem řízení před unijními soudy je i nutnost překládat podání a jiné procesní úkony do více úředních jazyků EU, což může řízení protahovat. V některých případech si žalobce může jazyk řízení zvolit (nejčastěji angličtinu nebo francouzštinu), což sice odlehčí proces, ale klade to zvýšené nároky na výběr vhodného právního zástupce.

Můžete z Vaší dosavadní praxe odhadnout, jak dlouho může trvat, než dojde k rozhodnutí Soudního dvora v podobných případech?

Přestože byl Tribunál – tedy unijní prvostupňový soud – v minulých letech opakovaně personálně posilován a statistiky vyřízených případů se lepší, řízení stále mohou trvat poměrně dlouho. Oficiální čísla uvádí, že Tribunál je schopen vyřídit žalobu v oblasti veřejných podpor za průměrně 25 měsíců, ale například na prvostupňové rozhodnutí v citované kauze spol. Amazon se čekalo hodně přes tři roky. A pokud se některá ze stran odvolá k Soudnímu dvoru, je třeba počítat s procesem trvajícím i pět-šest let a déle.

Děkujeme za rozhovor.

Tomáš Pavelka je advokát se zaměřením na právo hospodářské soutěže v pražské a bratislavské pobočce mezinárodní advokátní kanceláře Dentons.

---