HD televizní vysílání bylo technicky možné už v roce 1989. Jeho nástup trval 20 let

První úspěšné testy televizního vysílání ve vysokém rozlišení proběhly před 36 lety, v dubnu roku 1989. Úspěšný test, který proběhl ve spolupráci s předními vysílacími a elektronickými společnostmi, vyústil ve standardizaci HDTV. Ten byl schopen poskytovat obraz s rozlišením minimálně 1125 řádků, což byl dvojnásobek oproti televizi se standardním rozlišením. Výsledkem byl výrazně ostřejší obraz. Tehdejší účastníci jej popsali jako „pohled skrz okno“. Na rozdíl od tradičního vysílání zavedla HDTV také širší poměr stran 16:9, který napodobuje zážitek z filmového plátna. Technologie umožnila i vícekanálový zvuk.

Vysoké výrobní náklady, potřeba nové vysílací infrastruktury a problémy s kompatibilitou se zavedenými přijímači však znamenaly, že standard HDTV přicházel do domácností jen velmi pomalu. Zjednodušeně se dá říct, že jeho nástup trval přes 20 let, a výrazněji se začal u evropských diváků prosazovat až někdy kolem roku 2010. To už sice byly na trhu i modernější technologie – například 3D televize – ovšem drtivá většina diváků stále sledovala obraz jen ve standardním rozlišení.

Zástupci společností jako Sony a Panasonic, které investovaly velké prostředky do výzkumu HDTV, před více než 30 lety předpovídali, že první uživatelé by se mohli dočkat spotřebitelských modelů schopných přijímat HDTV v polovině 90. let. Nicméně HD televize se masově rozšířila až o mnoho let později. V Severní Americe bylo sice už několik let po začátku nového milénia možné vysílat vybrané sportovní přenosy v HD, ovšem do Evropy se tento trend dostal později.

HDTV pak bylo po roce 2010 k dispozici zejména u satelitních operátorů a v rámci kabelové televize. Z velké části však byl vysílán pouze přepočítaný obsah z nižšího rozlišení. Nativní HD bylo k vidění jen zřídka, zejména u prémiových sportovních přenosů. Dostupnost byla tehdy podobná dnešní dostupnosti Ultra HD / 4K rozlišení v domácnostech. Televizory možnost UHD už delší dobu podporují. Diváci však až na výjimky mohou sledovat atraktivní UHD obsah jen u prémiových globálních streamingových platforem typu Netflix.

Pravidelné televizní vysílání v UHD je poměrně vzácné, a v pay-tv platformách je k dispozici jen několik jednotlivých kanálů, které přináší obsah v této velmi vysoké obrazové kvalitě.

Když se ovšem vrátíme k „tradičnímu“ HD vysílání, tak to je i v dnešní době vnímáno v České republice jako nadstandard. I proto jej příliš neuvidíte například u televize přes anténu. Terestricky se sice HD televizní vysílání začalo pravidelně objevovat zejména s příchodem vysílacího standardu DVB-T2. Ovšem i nyní jsou volně dostupné HD kanály v českém terestrickém vysílání velmi vzácné. Obrazové rozlišení bezplatných stanic v českých DVB-T2 multiplexech se sice označuje zkratkou qHD, ovšem tato kvalita je mnohem bližší standardnímu rozlišení. Typické Full HD rozlišení lze na anténě sledovat pouze u stanic České televize, a některých menších soukromých televizí.

Velké komerční televizní skupiny však své HD kanály bezplatně nenabízejí. Vyšší kvalitu obrazu totiž považují za prémiový produkt, za který mohou vybírat poplatky. Proto je Full HD obrazová kvalita dostupná jen u satelitních, kabelových a IPTV operátorů.

Titulní fotografie: Pixabay.com

Další informace: Full HD, 4K, 8K: Nové kvality obrazu přibývají rychleji než poptávka na straně diváků

---