Úvaha: Problematika distribučních poplatků v kostce

Je fér přiznat, že neznáme přesnou výši těchto poplatků, jelikož ta je předmětem obchodního tajemství. Většinou ovšem platí, že každá jedna koruna, kterou operátor televizní skupině za šíření kanálů zaplatí, se násobí celkovým počtem jeho klientů. Z tohoto důvodu může i symbolické zvýšení těchto poplatků znamenat výraznou zátěž pro rozpočet operátora.

Distribuční poplatky za základní televizní programy jsou relativně novým prvkem na české mediální scéně. V minulosti bylo běžné, že operátoři platili za filmové, sportovní nebo jinak prémiové programy, které bylo možné vidět jen u kabelových nebo satelitních operátorů. Zhruba před 13 lety se však objevily i poplatky za základní komerční programy dostupné přes anténu zdarma. Nejprve šlo o relativně symbolické částky, a obvykle se platilo za vyšší kvalitu obrazu. Jak ale postupně přibývaly další a další základní programy, docházelo postupně ke zvyšování těchto distribučních poplatků, a platilo se i za to, že je operátoři mohou nabízet.

Spory o výši těchto poplatků jsou poměrně běžné, ve všech zemích, kde je placený televizní příjem dostatečně rozvinutý.

Je fér přiznat, že neznáme podrobnosti o výši těchto poplatků, jelikož jsou předmětem obchodního tajemství. Většinou ovšem platí, že každá jedna koruna, kterou operátor televizní skupině zaplatí za šíření jejich kanálů, se násobí celkovým počtem jeho klientů, a pak i počtem měsíců v roce. Z tohoto důvodu může i symbolické zvýšení těchto poplatků znamenat výrazný zásah do rozpočtu operátora.

Pro ilustraci uveďme několik teoretických příkladů.

Poplatky z pohledu menšího operátora

Představte si, že jste menší pay-tv operátor, provozujete televizní službu přes internet, a diváci vám za programový balíček platí například 200 korun měsíčně. A z této částky vy pak odvádíte množství různých poplatků a daní.

Nejprve více než 40 korun odvedete státu na DPH. Dalších 30-40 korun vám „spolknou“ povinné poplatky autorským svazům. V rozpočtu vám tedy zbývá 120-130 korun měsíčně.

A nyní se dostáváme k distribučním poplatkům za televizní stanice. Každý kanál vás něco stojí. Většinou se jedná o jednotky korun, někdy to může být i mnohem víc podle atraktivity dané televizní stanice. I když nenabízíte drahé sportovní programy, i tak musíte divákovi nabídnout přes 100 různých jiných programů, abyste byli konkurenceschopní. Pokud za každý šířený program zaplatíte alespoň 1 korunu měsíčně, z původně uvažovaného rozpočtu 130 korun vám zůstane už jen velmi málo.

Samozřejmě, zmíněné hodnoty jsou jen teoretické. V praxi mohou být některé programy dražší nebo i levnější, případně část programů může být úplně bezplatná. Do této kategorie patří například regionální televize nebo zahraniční zpravodajské stanice.

Nezapomínejte, že i samotný provoz vaší služby něco stojí. Musíte počítat s náklady na provoz serverů, na kanceláře a zaměstnance, na marketing, klientský servis a pod.

Pokud jste po zaplacení všech poplatků a provozních nákladů v určitém plusu, děláte to dobře. Problém nastává ve chvíli, kdy některá televizní skupina začne požadovat výrazné zvýšení poplatků za základní programy, které šíříte. Základní komerční programy totiž vnímá divák jako samozřejmou součást nabídky všech operátorů, zvláště pokud jsou dostupné i přes anténu. Takové programy nemůžete jen tak jednoduše vyřadit z nabídky. Musíte se za každou cenu pokusit je udržet, a na jejich šíření se domluvit.

Pokud tyto programy vyřadíte, divák vám jednoduše odejde ke konkurenci, nebo přejde na anténu. Pokud zdražíte, rovněž riskujete ztrátu části klientů. Operátor tedy nemůže zdražovat příliš často.

I na tomto jednoduchém příkladu je vidět, proč je proces vyjednávání o distribučních poplatcích tak komplikovaný.

A co větší operátoři?

Nyní zkusme náš teoretický příklad zasadit do fungování větší televizní služby, která má například 500 tisíc zákazníků.

Když si kterákoliv televizní stanice vyžádá byť jen jednu korunu měsíčně navíc, může to znamenat zvýšení výdajů pro vaši firmu až o 6 milionů korun ročně. Každá další koruna přináší náklady ve výši dalších 6 milionů. Významné televizní skupiny přitom obvykle požadují zvýšení poplatků i v několika korunách. Děje se tak zpravidla při jednáních o nové distribuční smlouvě.

Problematiku distribučních poplatků je tedy potřeba vnímat velmi komplexně, a nelze to zjednodušit na prostý fakt, že velká televizní skupina požaduje „jen pár korun“, a velký operátor jí tuto symbolickou sumu odmítá zaplatit. Při stovkách tisíc klientů není žádná suma za šíření vyloženě symbolická. Téměř vždy jde o desítky milionů korun ročně navíc.

I když se obě strany nakonec dohodnou, tak širší veřejnost se nedozví, kdo ve skutečnosti ustoupil. Je však jasné, že podobné spory o výši poplatků se budou objevovat stále častěji.

Související článek: Jednání Primy a Skylinku o distribuci pokračují. Rozhodne se v tomto týdnu?

---