Ilustrační foto Pixabay.comNejmladší celoplošná televizní stanice OK TV se po několika měsících od zahájení vysílání dostala do velmi nepříjemné situace. Majitel její licencované společnosti OK Music Television s.r.o. a dosavadní generální ředitel Jan Hloch požádal Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o zrušení vysílací licence, a tím o faktické ukončení vysílání této značky. Podle svých veřejných vyjádření tlumočil záměr i terestrickému operátorovi Digital Broadcasting, jenž tento program šíří. Investoři a majitelé OK TV s tímto krokem ostře nesouhlasí, a podnikají kroky k záchraně televize. Z analýzy dosavadního průběhu však vyplývá, že vysílání OK TV v nejbližších dnech bude muset skončit, jinak by se stanice dostala do rozporu se zákonem.
Přinášíme analýzu sporu mezi odvolaným ředitelem a jediným majitelem licencované společnosti OK Music Television Janem Hlochem a investory televize zastupovanými majitelkou společnosti TV Mediální dům s.r.o. Janou Kaiserovou. Co tento spor znamená pro budoucnost stanice OK TV? Může vysílání plynule pokračovat?
Aktuální informace: OK TV skutečně ukončila vysílání, přesný termín návratu zatím není jasný
1) Jan Hloch, vlastník licence, který může rozhodnout o ukončení vysílání
Nyní už bývalý generální ředitel OK TV Jan Hloch se v posledních dnech postaral o ohromný mediální rozruch. Jako právoplatný a jediný majitel licencované společnosti OK Music Television s.r.o. podal žádost o zrušení licence, podle vlastních slov ke dni 16. listopadu. Uvedl to ve vyjádření pro web Mediaguru.cz. Z pohledu dlouholetého postupu regulátora u podobných žádostí jde o formální úkon, a regulátor tedy nemá důvod žádosti nevyhovět.
Problém však je, že Jan Hloch se dostal do sporu se skutečnými majiteli televize, kteří zastupují společnost TV Mediální dům. Ta funguje jako tzv. „servisní organizace“, což je pojem známý především z 90. let. Servisní organizace je v tomto případě společnost, která reálně zajišťuje vysílání televize, zatímco držitel licence je subjekt, který si toto vysílání objednává, je odpovědný za jeho obsah, a za soulad vysílání se zákonem. Z tohoto pohledu je tak držitel licence důležitějším subjektem, a pro regulační radu a operátora multiplexu by měl být jediným partnerem k jednání ohledně licence.
Držitel licence má samozřejmě právo jednostranně rozhodnout o ukončení vysílání, nepotřebuje k tomu ani zákonný důvod. Stačí formálně podat žádost na vysílací radu, a ta jí musí vyhovět, pokud ji podává právoplatný zástupce společnosti. Podle obchodního rejstříku je Jan Hloch jediným majitelem a jediným jednatelem licencované společnosti, a má tedy právo sám rozhodnout o ukončení vysílání.
2) Jana Kaiserová, majitelka servisní organizace, která chce zachovat vysílání
Na druhé straně stojí skuteční majitelé zastupovaní Janou Kaiserovou, která je stoprocentní majitelkou společnosti TV Mediální dům s.r.o. Paní Kaiserová veřejně prohlásila, že chce zachovat vysílání. Její produkční společnost však zatím nevlastní vysílací licenci, protože vystupuje pouze jako dodavatel programu. Paní Kaiserová sice měla zájem získat většinový podíl i v licencované společnosti OK Music Television. Změna vlastnických poměrů v držiteli licence však byla možná jen před udělením licence. Po udělení licence jsou už změny vlastníků v zákoně velmi omezené, proto jediným majitelem zůstal Jan Hloch.
Není úplně jasné, proč skuteční majitelé nepožádali o svou vlastní licenci, když fakticky zajišťují vysílání. Licence je totiž ze zákona nárokovatelná. Pokud majitelé měli výhrady k působení Jana Hlocha v čele licencované společnosti, mohli už před několika týdny preventivně požádat o novou licenci, a mít ji připravenou pro další využití. Budoucnost televize by tak nezávisela na jednom člověku.
Nyní paní Jana Kaiserová veřejně ujišťuje, že vysílání bude pokračovat. Problém je, že proces udělení nové licence může formálně trvat i několik týdnů. Vysílací rada by se žádostí mohla zabývat nejdříve v příštím týdnu. Pokud však původní licence zanikne už 16. listopadu, bude to znamenat, že OK TV na určitý čas musí přerušit vysílání. Pokud by původní majitelé pokračovali ve vysílání bez licence, hrozila by jim pokuta, a mohlo by to ohrozit i samotný proces udělení nové licence.
Není jasné, jak by v podobné situaci měli postupovat operátoři, kteří OK TV šíří. Ti mají u regulátora své vlastní platné registrace zahrnující tento program, a tudíž by nemusel vzniknout tak významný právní problém. Komplikace však mohou nastat u terestrického vysílání v multiplexu 24, které je pro OK TV klíčové.
Není úplně jasné, proč skuteční majitelé nepožádali o svou vlastní licenci, když fakticky zajišťují vysílání. Licence je totiž ze zákona nárokovatelná. Pokud majitelé měli výhrady k působení Jana Hlocha v čele licencované společnosti, mohli už před několika týdny preventivně požádat o novou licenci, a mít ji připravenou pro další využití. Budoucnost televize by tak nezávisela na jednom člověku.
Ilustrační foto: Lenka Ševčíková, fotobanka Pixabay.com
3) Rizikový model odděleného držitele licence a servisní organizace
V celém dění kolem OK TV je však jedna výrazná zvláštnost. Proč skuteční majitelé televize zvolili v roce 2024 model odděleného držitele licence a provozovatele vysílání? Na podobném modelu fungovala řada větších televizních společností v devadesátých a nultých letech, včetně TV Nova, TV Prima nebo TV3. Ve všech případech ale tento model vedl k velkým sporům, které se projevily ve vysílání.
Připomeňme si nejznámější příklady, kdy se držitel licence dostal do sporu se svými partnery:
Historie TV Nova je v tomto směru velmi známá. Vladimír Železný se v roce 1999 pohádal s americkým investorem CME, a z pozice majitele tehdejší společnosti CET 21 jednostranně odstřihl Českou nezávislou televizní společnost od přístupu do vysílání a k celoplošné sítí vysílačů. ČNTS byla společnost, kterou ovládali Američané, a kterou Železný původně řídil. Spor nastal ve chvíli, kdy ho chtěl americký investor odvolat z ředitelské židle.
Výsledkem byla prohraná arbitráž kvůli nedostatečné ochraně amerického investora, jemuž musela Česká republika vyplatit v přepočtu přes 10 miliard korun. Dodejme, že CME později odkoupila celou licencovanou společnost, a sloučila provoz, produkci i licenci pod stejnou firmu. Stejný postup zvolila i na Slovensku s Markízou, která se stala dceřinou firmou TV Nova.
Druhý příklad se týká Primy, která v analogové éře vysílala prakticky celoplošně jen díky sdílené licenci s regionálními televizemi. V rámci tehdejšího uspořádání měla tedy několik vysílacích partnerů, s nimiž se dělila nejen o vysílací oprávnění, ale rovněž o jednotlivé vysílače.
Před více než 10 lety ale tato firma jednostranně vrátila svou vysílací licenci, a požádala o novou pod názvem Prima family. Tehdy šlo o důsledek sporu mezi majiteli TV Prima a vlastníkem skupiny RTA, jenž provozoval několik regionálních televizí. Výsledkem bylo, že menší regionální televize ztratily svá vysílací okna v hlavním programu TV Prima.
A nakonec je tu příklad TV3, kde byl držitelem licence pan Martin Kindernay jako fyzická osoba, a investorem televize byl zahraniční fond. Investor se s panem Kindernayem domluvil na převodu licence na nově založenou společnost, což tehdy zákon umožňoval. Pan Kindernay ale licenci převedl na jinou společnost, v rozporu s pokyny investora. Následná rozepře měla za následek rozdělení vysílání TV3, kdy v kabelových rozvodech a na satelitu běžel původní program pod značkou TV3, zatímco na terestrických frekvencích v Praze a Hradci Králové vysílala televize Galaxie pana Kindernaye.
Spory držitelů licencí s investory byly v době analogového televizního vysílání poměrně běžné i kvůli tomu, že samotná licence měla tehdy obrovskou tržní hodnotu. Celoplošnou licenci jste mohli zájemcům prodat za miliardy korun, a pražská regionální licence měla odhadovanou hodnotu v desítkách milionů korun.
Každý držitel terestrických frekvencí se musel účastnit komplikovaných tendrů, a na licenci neexistoval právní nárok. Vše se změnilo až po roce 2011, kdy se licence stala nárokovatelnou, a díky tomu si dvě největší televizní skupiny zřídily poměrně vysoký počet doplňkových kanálů.
4) Jaká je budoucnost OK TV?
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Z právního hlediska je zřejmé, že samotní majitelé televize nedisponují vysílací licencí, a budou ji muset nejprve získat, aby mohli pokračovat ve vysílání. Šéf společnosti OK Music Television zatím nekorigoval své vyjádření o ukončení vysílání. V sobotu 16. listopadu se reálně ukáže, zda dojde k zastavení vysílání nebo nikoliv.
Stanice OK TV si v prvních měsících svého fungování nezajistila přítomnost zdaleka u všech nejvýznamnějších operátorů. Vysílá celoplošně v DVB-T2 u společnosti Digital Broadcasting. Její program však nevidí klienti Skylinku, ani O2 TV, ani T-Mobile TV nebo Telly.
Pokud investoři OK TV dokážou domluvit s těmito partnery na novém modelu spolupráce, může televize pokračovat dál s ještě silnějším pokrytím.
Čas ukáže, jak moc bude v tomto směru úspěšná.
Spory držitelů licencí s investory byly v době analogového televizního vysílání poměrně běžné, zejména kvůli tomu, že samotná licence měla tehdy obrovskou tržní hodnotu. Nyní můžete získat novou licenci prakticky kdykoliv, pokud splníte předepsané podmínky. Celý proces udělení licence však může zabrat i několik týdnů.
Vysílač. Ilustrační foto: Pixabay.com
Archivní podcast O médiích, kde jsme mluvili o televizi OK TV
