Konkurenční streamingové služby mohou společně nabízet kombinované předplatné, ale není to všelék

Mediální společnosti po celém světě řeší, jak udržet platící uživatele prémiových streamingových služeb co nejdéle v aktivním režimu. Navzdory pozitivnímu vývoji počtu předplatitelů i tržeb se totiž mnoho streamingových služeb potýká s častým rušením předplatného poté, co uživatelé zhlédnou preferované části obsahu.

Cestou k výraznému omezení odchodu uživatelů by mohla být kombinace předplatného různých služeb v jedné platbě. Tento trend přirozeně není nový, různé kombinace několik let fungují především v USA a na dalších silných trzích, kde se prosazují prémiové streamingové platformy. Doposud však kombinace předplatných přinášela určité výhody jen pro předplatitele, ovšem samotným mediálním skupinám ukrajovala značnou část z potenciálních tržeb. Kombinované předplatné totiž přináší výrazně nižší průměrný příjem na jednoho uživatele pro každou ze zúčastněných služeb. I to je jeden z důvodů, proč je na globálním trhu z pohledu ziskovosti dlouhodobě úspěšný pouze Netflix.

Netflix jako jediný dokáže své stovky milionů uživatelů proměnit ve výrazný zisk, zatímco konkurenční platformy Disney+ nebo Paramount+ se potýkají s dlouhodobými ztrátami, i když se jim je daří postupně snižovat. Kromě Netflixu však žádný z dalších významných hráčů nepřináší svým majitelům stabilní profit. Důvodem jsou masivní investice do původního obsahu, které jsou nutné z konkurenčních důvodů.

Na různých trzích včetně USA působí potenciálně až desítky navzájem konkurenčních streamingových služeb. Těmto hráčům však konkurují ještě bezplatné platformy typu Pluto TV, Plex, tubi nebo Sling freestream. Průměrný divák si tak vystačí jen se dvěma či třema placenými službami, které průběžně střídá. Když tedy chcete zhlédnout nový zajímavý seriál na Netflixu, Disney+ nebo Paramount+, všechny díly můžete vidět už v průběhu jednoho měsíčního cyklu.

Samozřejmě, streamingové služby se snaží tomuto problému předcházet tím, že nové seriály dávkují postupně, tak aby v každém měsíci bylo víc poutavých děl. Výrazné mediální zviditelnění – mediální hype – se však obvykle dostane jen jednomu nebo dvěma seriálům, a ty může divák zhlédnout skutečně v průběhu jednoho měsíce.

Momentálně jsou streamingové platformy ve stavu, kdy produkují kvantitu nových děl na úkor kvality. Důvodem je ostrý konkurenční boj, kdy jsou tyto služby nuceny přinášet stále nový a nový obsah, aby měly materiál k nalákání nových diváků.

Víc nových seriálů, ale málo nových dílů

Když se podíváte do nabídky kterékoliv globální streamingové služby, zjistíte, že v ní je skutečně mnoho zajímavého obsahu. Výběr různých seriálů a filmů je skutečně velmi široký, až do té míry, že máte někdy problém se zorientovat v nabídce. Jakmile si však oblíbíte určitý seriál, narazíte na problém. Každá nová série totiž obsahuje výrazně nižší počet dílů než bývalo zvykem v tradiční televizní éře.

Právě tento fakt neprospívá dlouhodobé věrnosti diváků. Fakt, že nové seriály mají jen jednociferný počet dílů v každé sérii, přináší problém i pro samotné scénáristy, kteří nemají jistotu dlouhodobé produkce, a tak jsou nuceni děj zredukovat jen do několika částí. Paradoxně pak dochází k tomu, že každý nový seriál má jen tolik zajímavého děje jako průměrný celovečerní film. Jen místo 110 minut se stejný děj rozprostře na 360 minut, tedy devět dílů po 40 minutách. Výsledkem jsou mnohdy nudné pasáže a někdy až zbytečně dlouhé dialogy.

Přitom ještě v nedávné éře tradiční televizní distribuce bývalo standardem, že každá sezóna televizního seriálu měla minimálně 22 dílů. Pozornost publika tak byla rozložena do pěti až šesti měsíců v roce. Nyní se však točí převážně jen „minisérie“, což není dostatečné k dlouhodobému udržení různorodého platícího publika.

Momentálně jsou streamingové platformy ve stavu, kdy produkují kvantitu nových děl na úkor kvality. Důvodem je ostrý konkurenční boj, kdy jsou tyto služby nuceny přinášet stále nový a nový obsah, aby měly materiál k nalákání nových diváků. Tito diváci však mohou po zhlédnutí určitého seriálu své předplatné znovu zrušit.

Pokud si však průměrný divák platí předplatné v rámci většího balíčku několika různých streamingových služeb, bude pro něj odchod od jedné konkrétní služby mnohem náročnější než doposud. Musel by se totiž vzdát jedné výhodné ceny, a podobná cenová akce by se už nemusela opakovat.

Tato strategie však má i méně příznivou stránku. Streamingové platformy totiž ve výsledku získají míň peněz než kdyby svá předplatná prodávaly samostatné. A jejich majitelé musí i tak investovat miliardy dolarů ročně do nového obsahu. Mnohdy se tak děje jen pro udržení přidané hodnoty svých streamingových služeb. Služba, která produkuje málo nového obsahu, totiž není pro diváky zdaleka tak přitažlivá jako ta, která „chrlí“ tucty nových seriálů a minisérií každý rok.

Na různých trzích včetně USA působí potenciálně desítky navzájem konkurenčních placených služeb. Těmto hráčům však konkurují ještě bezplatné platformy typu Pluto TV, Plex, tubi nebo Sling freestream. Průměrný divák si tak vystačí jen se dvěma či třema placenými službami, které průběžně střídá.

---